भविष्यति साधु

bhaviSyati saadhu
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Už mě nebaví pořád někde něco hledat, tak všechno co se mi líbí a vše co potřebuju mít pokupě si dám sem. A basta fidli!!!

 

Ze vzpomínek to, co srdce psalo

Sedm srdcí v hrudi bije,
sedm srdcí sní....
o citu, který naplní je,
že nelze to....zda ví....?

Vždyť každý jen jedno má,
jen jedno srdce pouze.
Mne Bůh sedmi odsoudil
k nenaplněné touze.

Sedmkrát víc lásky je v nich
a sedmkrát víc prázdna...
sedmkrát víc bolesti...
a nikde srdce žádná...

Pak v jeden okamžik
jich čtrnáct tiše bije...
ten zvuk všech srdcí Tvých
mě pod kůži se vryje.

Nesejde na ničem,
vždyť každý z nás je slyší.
Nechť věčností je okamžik,
z vůle moci vyšší...

......................................................
...GANGA...SHLUK PÍSMEN, JEŽ ZTRATILA SVŮJ VÝZNAM?
...GANGA...JEN SLOVO CO ČAS BEZ PTANÍ SI VZAL?
...GANGA...JEN VZPOMÍNKA NA OKAMŽIK, PRO KTERÝ NÁVRAT NENÍ?
...GANGA...TIŠE OZVĚNOU SE NESE... DÁL...

...GANGA...

...GANGA...SHLUK PÍSMEN JEN? NE... MÍSTO!
...GANGA...ŘEKA, CO S VĚČNOSTÍ SE POJÍ
...GANGA...ODPOVĚĎ JE V PROŽÍVÁNÍ JSOUCNA
...GANGA...JE... BYLA ...A BUDE...
...GANGA....V TOM JE VŠE... A MÁLO CO TO ZMĚNÍ....
" On neví"
Tváří v tvář odmítnutí, co odmítnutím není,
mi srdce puká ve dví a můj svět se mění.
Ze slunečního svitu se v bouři ocitám
a ze sna svého snění bolestně procitám.

Pro jeden jeho pohled, pro dotek lehký...letmý
jsem každým dnem žila a teď se kolem setmí.
V jeho světě nejsem a snad ni nebyla
jen v tůni jeho očí jsem se ztratila.

Teď ve tmě kolem tápu a chci se zachytit
za kameny, lístek či z pavučiny nit.
Kéž něčí ruce mě zpět k světlu navrátí,
ať slzy z očí setřou, ať mě už neztratí.

Však srdce dál mě bolí a smutkem uvadá,
jen rozum vstát mi velí a k cestě nabádá.
Cestu? Ale začím? Pro co? Kam?
Když ten za kým bych bosá v mrazu šla, musí zůstat sám!!!


..........................................................................................................................

Slova.........co zůstane z nich....?
Tolik jich mezi námi bylo.....
co z nich pravdou bude....?
kolik z nich vytratí se tiše......?

Otázky bez odpovědí.....
odpovědi bez otázek.....
prázdno zas jen v duši...
bolest ze ztráty a osamění....

Po kolikáté již.....?
A kolikrát mne to ještě čeká....?
Podvedena životem a odložená láskou.
V co věřit? Za čím jít?
Pro co žít mám nyní?

Pro slib a „Miluji Tě na vždy!“
Však.....nejsou to jen pouhá slova....?
To odkryje čas.....toho dost mi zbývá....
až příliš....když vzdorovat mu budu sama.

...........................................................................................................................

Zakletá, ztracená, hříšná a zkažená,
do sítě lapená.
Do sítě z vlastních snů, přání a proseb svých,
do sítě v níž rodí a svíjí se malý hřích.

Malý leč hladový
co stále chce víc a víc.
S úšklebkem chechtá se mým slovům,
"...už nedostaneš nic!"

Dobře ví a zná, že hlady nebude,
odříkání nejde mi, ctností moc nezbude.
Divit se nemohu, že slova má k smíchu jsou,
kroky.... mé myšlenky, stále jen k němu jdou.

Bůh ten soudit smí a jednou tak stane se.
Každý si ten svůj kříž s hříchy dál ponese.
Neprosím o soucit, neprosím o milost,
nežádám ničeho....
znám lásku, ctím přítomnost...

................................................................................................

Den za dnem....noc za nocí...plyne si klidně
jen sny mne v náručí konejší vlídně.
Jen sny a vzpomínky rány mé hojí,
než jitro nastoupí zas v plné zbroji.

Rozetne můj svět ve spánku utkaný,
ten svět, kde vše je jak být má,
bez výčitek, bez ptaní....
Ty jsi v něm a já vedle Tebe stojím,
jen jedna věc mne děsí....já probudit se bojím.

Ranní svit zas vezme mi co v hloubi srdce skrývám,
to, pro co pláču i z čeho šťastná bývám.
Smět tak snít na sto let, nemuset se vracet,
chci zůstat s Tebou....už nechci Tě ztrácet.....
........................................................................

I slunce, ten věčně usměvavý strážce, dnes schovalo svou tvář za mračna...
Za mraky je jeho teplo, žár, objetí a krása ....jen myšlenky zas roztáčí svůj kolotoč.
Kolotoč posedlosti a touhy....koloběh opojení a beznaděje.
Mít tak moc skrze čas se přenést...snad tam bude slunce pro mne zářit.

Po té a tam........................
však.......... tady a teď jsem..........

.........................................................................................................

Jak z pera klasika je nyní moje bytí,
ač vše je mi dáno, jen prázdno v sobě cítím.
Zbytečná, bezcená...jak puklá váza v rohu,
sama a zraněná...už jenom čekat mohu.

Jak ve váze trhlina, v mém srdci rána zeje.
Čas bolest snad otupí, pak zmizí beznaděje.
Jen z puklé té vázy po krůpěji voda mizí,
tak ztrácím sebe samu....co kdo nasel... sklízí.

..............................................................................


Je noc............
a pod nebem svíce rudá hoří.
Je noc............
a mé modlitby do tmy se noří,
je noc............
a strážce čtyř věží zas s pokorou vzývám,
to oni jsou se mnou vždy, když v koncích sil bývám.

Voda a vzduch, oheň a země,
volám vás, prosím vás.....shlédněte ke mě.
Z východu, západu, jihu a severu,
dopřejte prosím, ať sílu zas naberu.

Bohyně Venuše dnes vyslyš má slova,
pomoz mi, pomoz jim, já volám Tě znova.
Přines klid a dopřej mír těm, kdo o něj prosí,
smíření přines všem, kdo bolest v sobě nosí.

Myšlenka sílu má....... nechť vítr ji nese....
ať tam, kam ji posílám....ať úlevu přinese......
Ať stane se, co stát se má, vše dávno jo dáno,
já s pokorou příjmu, co přinese ráno.

.......................................................................................
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one